Ženské tělo je posvátným prostorem. A Joni?
Joni ze sanskrtu znamená vstupní bránu pro všechen život. Pojem joni zahrnuje celé ženské pohlaví, tedy naší vulvu, vagínu, naši dělohu a vaječníky. Joni je naší magickou nádobou, s neuvěřitelně silnou mocí. Je místem kreativní, senzuální a život tvořící energie. Je nejen sexuální částí, ale taky posvátným místem.
Před tisíci lety tohle věděli naši předci, kteří ji různě rituálně uctívali. Během nástupu patriarchátu se toto uctívání vytratilo, ženy se dostali do pozice, kdy přestali samé svoje tělo a joni uctívat a pečovat o ně. Postupně ve dlouhém vývoji se ženské tělo stalo pouze objektem. Tento mužský přístup naučil nás ženy sledovat svoje tělo taky pouze zvnějšku. Přistoupily jsme pod vlivem okolností na to, že na čem opravdu záleží je, abychom měly na trhu co největší hodnotu. Zaměřili jsme se na vnější krásu. Tím jsme za ty tisíce let ztratily vnitřní kontakt s našim tělem. Tento přístup v nás vytvořil pocit studu, úzkosti a znechucení ze svého těla.
Vnitří odpojení s vlastním tělem,nás dovedlo do situací, kdy nejsme schopné pojmenovat to, co chceme, co nám dělá dobře a jasně si určit svoje hranice. Dostáváme se pak do opakování zaběhnutých vzorců, kdy jdeme nevědomě vůči sami sobě.
V oblasti sexuality pak chápeme sexuální spojení často jako povinnost, která nás zatěžuje. V propojení s mužem často procházíme pocity bolesti, nebo otupění. Právě v oblasti joni vnímáme stud nebo necitlivost velmi jasně. Traumatické události, které zažila naprostá většina žen, se zapouzdřili právě v oblasti naší joni a vytvořili v ní různá napětí. Tím, že často ignorujeme svoje pocity prohlubujeme naše odpojení.